Projekty

Stříbrná expedice

Stříbrná expedice – Rakousko 30.05. – 03.06. 2022 

Se sbalenou krosnou a plni odhodlání jsme vyrazili na stříbrnou DofE expedici do rakouské Solné komory (Salzkammergut). Naše putování hornatou krajinou s průzračnými jezery začalo v Salzburgu a cílem bylo lázeňské městečko Bad Ischl. Za náročnou turistiku jsme byli odměněni nádhernými výhledy a nezapomenutelnými momenty, které v nás ještě dlouho budou doznívat. 

„Ačkoliv jsme byli velice podrobně seznámeni s trasou a terénem, zaskočila nás jeho náročnost. Nejhorší pro mě asi bylo nošení všech věcí na 5 dní s sebou. Krosna byla opravdu těžká, proto jsme terén zdolávali občas velice těžce. Za ty nádherné výhledy na alpskou krajinu v kontrastu s azurově modrým jezerem to ale opravdu stálo. Museli jsme být zodpovědní a ohleduplní k sobě navzájem. Skamarádili jsme se hodně. Jako parta jsme perfektně fungovali a za krizových situací jsme se snažili udržet chladnou hlavu a dobrou náladu. Celkově mě expedice moc bavila a jsem ráda, že jsem se do projektu DofE zapojila.“ 

Anna Černá (3.AC) 

„Nejobtížnější pro mě bylo si sbalit pouze nejnutnější oblečení a vymyslet jednoduché jídlo na vaření. Překonala jsem své hranice a poznala jsem nové lidi.“  

Anežka Tůmová (3.AC)

„Velmi jsem se těšil, že poznám krásy Rakouska a byl jsem hodně překvapen. Obával jsem se, jestli nebude problém se zády, když nosím 18 kg, ale dopadlo to dobře. Nejvíc mě bavila atmosféra ve skupině a nikdy nezapomenu na okolní krajinu a výstup na horu Schafberg (1783 m n.m.) a výhled z vrcholu.“

 Vojtěch Kubát (2.B) 

„Jediné, co mě děsilo, byl spánek venku. (Mělo být hnusné počasí.) Dozvěděl jsem se, jak těžké vlastně je spát čtyři dny venku. Nejvíce jsem si užil večery trávené se skupinou. Na pohled z hory Schafberg nikdy nezapomenu.“ 

Tadeáš Pajma (2.B) 

„Expedice s DofE pro mě byla zatím rozhodně nejsilnějším zážitkem ze střední školy, ať už prostředím, kde se odehrávala, tak i lidmi a zážitky, které jsem v Rakousku nasbírala. Před odjezdem jsem se bála, jak si budu rozumět s lidmi, kteří tvořili náš tým, protože některé z nich jsem předtím moc neznala – překvapilo mě, jak skvěle jsme si „sedli“, bylo stále o čem mluvit a v komunikaci nebyl žádný problém. S čistým svědomím si dovolím říct, že mě neuvěřitelně bavila každá část expedice: život s naprostým minimem věcí, které potřebujeme, většina času strávená v přírodě, vaření konzervy v ešusu, koupání se v jezerech obklopených skalnatými horami, a to všechno za doprovodu smíchu našeho týmu. Bolavé nohy, zmoklé oblečení, hlad, únava… nic nás nezastavilo od dobré nálady. Spoustu lidí vnímá takovýto “výlet” jako velké vystoupení z komfortní zóny – jasně, neteče teplá voda z kohoutku, nemám s sebou měkkou postel ani televizi, ale ta svoboda, která najednou zaplaví mysl, když člověk nelpí na materiálních nesmyslech a prostě je v přítomném okamžiku, vnímá vše kolem sebe a jednoduše je, je pro mě k nezaplacení. Jsem moc vděčná, že jsem mohla vyrazit, protože mě to hodně utvrdilo v představě toho, že bych chtěla minimálně část svého života strávit tímto způsobem. Pochodovat po světě jen s batohem na zádech a úsměvem na tváři, poznávat nová místa a seznamovat se s novými lidmi a zážitky. Sáhla jsem si na úplné fyzické dno ve chvíli, kdy jsme se blížili vrcholu hory Schafberg, jejíž náročnost jsem si nedokázala ani ve snu představit. S každým metrem kroků jsme byli o metr výš nad veškerou nádherou rakouských jezer a dalších hor, což mě hrozně pohánělo dál. Výhled, který na nás na vrcholu čekal, způsobil takový výbuch všech hormonů štěstí, že jsem nelitovala ani na sekundu těch bolavých kolen a svalů. Poslední momenty expedice jsem měla hodně rozpolcené pocity, pochopitelně jsem se těšila na své blízké i na domov, na druhou stranu se mi opravdu těžko opouštěl způsob života, který jsem ten týden okusila. Pevně doufám, že se tam brzy vrátím a že s DofE nasbírám další nezapomenutelné zážitky.“  

Barbora Lukešová (2.B)